Konečně se můj partner rozhoupal k tomu, že si už naštěstí pořídíme nový automobil. Samozřejmě, že my jsme si před dvěma lety kupovali automobil, ale nebyl vůbec nový. My jsme ho kupovali od partnerova bratra a samozřejmě levně. Ale my jsme věděli, že to auto bylo už dvakrát bourané, ale i tak jsme se ho koupili, protože jsme za něj dali maximálně asi dvacet tisíc korun. Chtěli jsme ho právě jenom na ty dva roky, než si došetříme na naše novější auto. Sice ne také úplně nové z nějakého autosalonu, ale také z bazaru, ale nějaké novější po prvním majiteli a takové auto, které není bourané.

Já totiž patřím k těm lidem, co si dává záležet opravdu na kvalitním a krásném autě. Nemám ráda, když bych musela mít nějaké ošuntělé nebo auto, které má kosmetické vady, tohle vůbec ne. Dávám si záležet opravdu na stylu a na kráse. Jsem prostě žena, můj partner zase říká, že ho spíše zajímá to, co je pod kapotou. A ne, co je na kapotě. Ale když mu tehdy jeho oblíbené pracovní auto znehodnotil ptáček, který letěl nad autem, tak to už mu vadilo. A jakmile je někde nějaký škrábanec, tak to také můj partner dokáže vyletět z kůže. Takže nevím, proč partner říká, že mu spíše záleží na tom, co je pod kapotou automobilu anebo co je na automobilu.

Abych pravdu řekla, tak mě ani nejde tak o sílu nebo o rychlost automobilu, ale spíše o vzhled. Líbí se mi taková nízká auta, taková sportovní auta, něco jako Ferrari a Porsche. Samozřejmě že my ale s partnerem budeme potom kupovat nějaké rodinné auto. Máme dvě malé děti, a ještě o třetím dítěti uvažujeme, takže nemůžeme mít nějaké malé auto anebo malé sportovní auto. No, škoda, chtěla jsem také automobil bez střechy, ale na to by nám už nevyšly finance. Ale i tak se toho nechce vzdát a říkám si, že někdy v budoucnu si svůj sen splním. A co byste dělali vy?