Vztahy s mojí tchýní nikdy nebyly na ničem dobrém. Když jsem poznala Petra, byla jsem strašně zamilovaná, ale když jsem uviděla jeho matku, byla jsem zase úplně zoufalá. Byla jsem z toho tak odrazená, protože mi začala jako kdyby pořád něco vyčítat, že pořád dělám něco špatně, a že se jí nelíbí, jak uklízím, a že je všude prach. To mě úplně odpuzovalo. Najednou jsem cítila, že bych takové paní nikdy nemohla věřit, a začala jsem o tom strašně pochybovat. Zkoušela jsem změnit své myšlenky na to, že to třeba nemyslí špatně, ale připadalo mi to urážlivé, protože mě to hodně uráželo, když mi sdělila, že je všude prach, a že jsem neuklidila, i přesto že jsem věděla, že jsem uklidila.

Dělala mi prostě naschvály a mě se to vůbec nelíbilo, protože jsem cítila zlo, které prostě proudilo z jejího hlasu a mysli, a to mě odrazovalo. Dokonce začala mluvit o Petrových bývalých přítelkyních, a byla jsem z toho zoufalá, protože se mi to už také nelíbilo a připadalo mi, že mi začala něco hrozně závidět. Měla jsem pocit, že mi závidí, že mám Petra jen pro sebe, a ona už nebude tou dirigentkou, protože pokaždé, když jsem byla s Petrem a ona byla v naší přítomnosti, tak nás strašně dirigovala. A hlavně, Petr se mě nikdy nezastal, a já jsem z toho měla divný pocit.

Často jsem o ní přemýšlela a nad jejím chováním, a měla jsem z toho divný pocit. Nedalo mi to, ale já jsem se s Petrem rozešla, protože by se mi asi nelíbilo, kdybych měla rodinu s někým takovým, kdo je s maminkou, která mu takhle diriguje život a říká mu, co má dělat, a říká to i mně. Měla bych strach, kdyby se nám narodilo nějaké dítě, že by mě nějak ovládala a chtěla i dítě pro sebe, a to já takhle nechci prožívat, protože to je určitě hrozně těžké. A když už je to miminko na světě, pak už nic neuděláte. Všechno je nejlepší utnout zavčasu, a to já jsem prostě udělala.